Když hoří, musíme hasit, aneb tátovo slovo k technologiím …

Situace kolem mobilů, sítí, a AI (nejen) u dětí připomíná požár. Měli bychom ho hasit a ne vést debaty o tom, kam bude nejvhodnější umístit hasící přístroje.

Článek

V období zhruba posledních dvou let opakovaně slýchám diskuze na téma technologie, AI a sociální sítě. Tyto diskuze mají obvykle několik věcí společných (čest všem výjimkám):

1. Obvykle jim dominují technooptimisté, kteří prezentují technologie jako velkou příležitost, jako nástroj, se kterým je "jen" třeba naučit se pracovat. Bohužel takto vypadá debata nejen na online médiích a platformách různého druhu, ale i ve státních institucích, například Národním pedagogickém institutu. Hlas lidí, kteří mají jiný názor, obvykle není zastoupen vůbec, případně je silně potlačen. Chcete příklad?

2. Obvykle je prezentován názor, že o využití a zapojení technologií (mobily, sociální sítě, AI, …) je potřeba vést diskuzi, pokud možno dlouhodobou.

3. Často také slýchám větu, že "zákazy nic neřeší".

Moje zkušenost z praxe s dětmi s poruchami chování je taková, že technologie, zejména sociální sítě a další a aplikace v mobilních telefonech jsou významným faktorem při vzniku problémového chování dětí. Problémy s (nad)užíváním mobilu se objevují většinově napříč populací, s extrémním výskytem u ohrožených dětí a dětí s problémovým chováním.

Situace v této oblasti připomíná požár. Požár, který je potřeba hasit. Ne diskutovat o tom, kam dát hasičáky. Máme rodiče, kteří velmi často:

- nevědí, že by měli své děti před nebezpečím technologií chránit

- myslí si, že technologie jsou v pohodě, a že je vhodné je dětem zpřístupnit co nejdříve.

- nemají čas to řešit , protože jsou plně vytíženi např. finančním zabezpečením rodiny nebo vlastními problémy

- sami používají technologie nezdravě jak co se týče způsobu používání tak doby trávené na médiích.

Dále máme učitele a pedagogy, kde je situace o trochu lepší, ale velmi se liší napříč republikou. Snahy o dovzdělání tu sice jsou, ale je velký rozdíl jednak v tom, jak daleko od centra dění jako učitel jste a jednak je problém také v tom, jaké je typické složení pedagogického sboru (věk, vzdělání) a jeho motivace zpracovávat nová a náročná témata. Zcela nepochybně se napříč republikou vyskytují motivovaní a zapálení pedagogové, kteří se chtějí věnovat výchově k informačí gramotnosti, ale opět:

1. Je jich málo

2. Často nevědí jak

3. Často jsou přetíženi

Samostatnou kapitolou je pak fenomén českých ředitelů škol. Ale to je na další článek.

Toto jsou tedy ve zkratce důvody, proč se domnívám, že zákaz používání mobilů ve školním prostředí je aktuálně jedním z nejúčinnějších kroků, které se dají poměrně rychle a snadno udělat.

Proč je to lepší udělat centrálně a nenechat to na jednotlivých školách?

1. Škodlivé účinky nadužívání mobilů jsou prokázané a setkáváme se s nimi denně.

2. Ve chvíli, kdy jde o nařízení "zvrchu", minimalizuje se prostor pro to, abyto nařízení bojkotovali a zpochybňovali někteří úzkostní rodiče, kteří mají pocit, že pokud nebudou mít dítě hodinu na dosah mobilního signálu, tak se jim zhroutí svět. Věřte, že jeden dva takoví rodiče stačí na to, aby ředitel školy na ošetření tohoto problému prostě rezignoval.

3. Neznám jedinou školu, která by po zákazu používání mobilů nezaregistrovala zlepšení situace a vztahů ve třídách. Pojďme popostrčit a podpořit ty, kteří stále váhají.

Aby bylo jasno, nejsem příznivcem JENOM zákazů. Jen si prostě myslím, že omezení používání mobilů ve školách je něco, co se dá udělat hned. Protože barák HOŘÍ. Hoří a vyrůstají nám další generace těžce poškozené tím, jak moc je necháme se nechat poškozovat.

Na závěr stručný, určitě ne kompletní výčet toho, co můžeme dělat všichni:

1. Přinejmenším do konce prvního stupně ZŠ svým dětem vůbec nezpřístupňujte mobil jako způsob trávení volného času. Oni to zvládnou a zabaví se sami. Buďte v tom pevní, děláte to pro ně.

2. Věnujte se svým dětem. Dělejte co nejvíce věcí společně. Věnovat se dětem neznamená být animátorem, který pro své děti vytváří zábavný program pro volný čas. Často je nejjednodušší a nejúčinnější cestou s nim prostě trávit čas a dělat společně všechny věci, které doma běžně děláte.

3. Odložte mobil ve chvíli, kdy jste se svými dětmi. Nejsilněji vychováváme vlastním příkladem.

4. Buďte se svými dětmi, ne vedle nich. Pokud jste jako rodina sice v jedné místnosti, ale každý připojený na svém mobilu, opravdu netrávíte čas se svými dětmi.

A to jsme se ještě nedostali k AI. Tak snad někdy příště.

Přeji Vám hezké léto s Vašimi dětmi.

Budu moc rád za Vaše reakce, připomínky a názory, ať už jsou jakékoli.

Zajímavé knížky k tématu:

Stránský:Vzestup a pád lidské mysli

Jarmar, Hlaváček: Svět levného dopaminu